Dne 2.11.2005 jsem stále se svými kámoši v psychiatrické léčebně - už skoro osm let a ještě jsme se odtud nedostali.
Chcete znát příběh, jak jsme se sem vlastně dostali? Mile ráda vám ho převyprávím.
S kamarády jsme chtěli oslavit naše kamarádství - už jsme spolu tři roky. Všichni jsme se rozhodli, že nejlepší bude když to oslavíme na chatě - přesně 30.10.2005. V partě nás bylo celkem pět. Já, Filip, Honza, Lukáš a Ema.
Chata byla poblíž lesa u potoka. Byla osamnělá, takže tam byl klid a nikdo, kdo by vás rušil. Dalo se tam jít i pěšky. Cesta trvala asi jenom 30 minut. S partou jsme se dohodli, že tam přespíme na týden. Všichni zabalili tašky, vzalo se jídlo a pití a samozřejmě jsme nesměli zapomenout ani na horory. Všichni jsem se sešli na parkovišti. Filip měl už řidičák, takže jsme si všichni naházeli věci do kufru, nasedli jsme a mohli jsme vyrazit. Za pár minutek jsme dojeli na chatu a šli jsme si odnést věci. Když jsem vylezla z auta a porozhlédla se po okolí, tak to nebylo už jako dříve. Bylo to nějaké divné, ale vše bylo stále na svém místě. Pokoukla jsem se na chatu a s údivem jsem na všechni řekla "Hele, koukejte. Chata má otevřené dveře a všechna okna". Celá parta se otočila na chatu a zůstaly jenom zírat co se stalo. "Jo, já jsem vám zapoměl říct že dneska tu je ten chlap, co nám tu chatu pronajímá."Koukaly jsme na Filipa kterej si to jenom tak v pohodě řekl. "Filipe, víš co to je přece za blázna a že je posedlej krví". Ema se mu snažila stále vysvtlit to co je za chlápka a že byl už i v base, jenže Filip to stále nechápe jak může být nebezpečnej. "Nebojte se, on nás přišel jenom přivítat a pozdravit, sám mi to řekl do telefonu a že pak pude pryč až přijedeme" Moc nás to s partou teda neutěšilo, tak ale co jsme měli dělat. Všichni jsme si vzali věci a šli jsme za Filipem který nás vedl na chatu. "Dobrý den Pane Hájku" Pozravil ho Filip a mi hnedka za ním. "Dobrý den děti, tak tady máte klíče a užijtesi to tu bez nehod." Dopověděl to a už šel ke dveřím, pak se najednou zastavil a otočil "jo a ještě jsem vám zapoměl říci že se tu prej okolo pohybuje nějakej lupič, tak si na něj dávej te bacha děti." "Pane Hájku, že vy jste se zase koukal často na Televizi?" "Nene mladej, buďte ostřažitý" Když tutu větu dopověděl tak se ušklíbl usměvavě na nás a odešel. Odložila jsem kufry na zem a plácla sebou na gauč. "Tý jo, ten nám teda dává". Řekla jsem nahlas pro všechny. "Je to přece blázen, takže si to mohl vymyslet, nesmíte mu věřit přece vše." Ladně nám řekl Lukáš a šel si odnýst věci nahoru. My ostatní jsem mu podávali věci aby nám je tam dál taky. Když byli všecky věci nahoře tak jsme si je šli vybalit. Za pár minutek jsme měli všechno vybalený. "Kluci, začíná se zvedat vítr, tak mi s Emou to půjdeme vše pozavírat". Kluci jenom na nás kývl hlavami a šli připravit videa a jídlo. Když jsme s Emou lezli dólu po žebříku tak se nám už zabouchli i dveře do chaty. Obě jsme se lekly. "Hele Emo, ten starej chlápek ještě neodešel, sedí támhle u toho potoka a kouká se sem." "Ajo, neměli by jsme to říci klukům?" "ještě ne, třeba kouká jenom jak o tu chatu pečujeme, no, i když asi ne..." Zamkli jsme dveře od chaty a pozavírali okna a zatáhli tam závěsy. "Kluci, hoďte dólu brambůrky a popcorn, dáme to do misek a ještě něco tu uděláme." Kluci nám hodili jídlo dólu a dali jsme brambůrky do misek a udělali popcorn. Ema zatím udělala obloženej talíř a vzala nahoru pití. Trvalo to sice trochu déle než jsme mysleli, tak ale večer je vždycky lepší se koukat na horory. "Emo, už prší a je venku bouřka a ten chlápek tam stále stojí, ale teďkon seká trávu." "Alex, jo, měla si pravdu že je hráblej".
